Zajímá tě, co se děje na fakultě?
Chceš víc, než jen proplouvat studiem?
Chceš konečně pořádně poznat město, ve kterém studuješ?
Co třeba vyzkoušet nějakou zajímavou stáž ve firmě nebo studijní pobyt v zahraničí?
No upcoming event for this category

Kudy vede cesta na jednu z nejprestižnějších škol světa?

Medailonek:

Ing. Lukáš Ďurdina, 24 let. Pochází se slovenské Prievidzi, a jak sám říká, technika od malička patří mezi jeho velké zájmy. Je také fanouškem osobních vozů značky Tatra a všeho, co souvisí s letadly. Po dokončení studia na gymnáziu J. B. Nedožerského v Prievidze s výukou zaměřenou na němčinu a přírodní vědy pokračoval ve studiu na FSI VUT v Brně v bakalářském oboru strojní inženýrství, dále pak studoval na magisterském studiu procesního inženýrství. Za vynikající studijní výsledky a diplomovou práci získal cenu rektora. Od roku 2013 je studentem doktorského studia na univerzitě ETH v Curychu a pracuje ve výzkumném centru zřizovaném při ETH.

 

Každá cesta má svůj začátek

Lukáši, hned na začátek ti položím otázku, se kterou ses v Brně setkal asi mockrát. Pocházíš ze Slovenska, studoval jsi na jazykovém gymnáziu. Proč tvoje volba padla na technickou školu a navíc v zahraničí?

Ano, studoval jsem na Gymnáziu J.B. Nedožerského v Prievidze, které je zaměřené na matematiku, fyziku a němčinu. Protože jsem měl většinu předmětů – jako matematiku nebo třeba dějepis – vyučovaný v němčině, nabízelo se pokračovat dál ve studiu jazyků, ke kterému jsme měli dobré předpoklady. Od malička mě ale fascinovala technika a tak to pro mě byla jasná volba. Těžší už to bylo s výběrem správné univerzity. Na začátku jsem uvažoval o Bratislavě, pak jsem dokonce měl předběžně dohodnuté studium na univerzitě v Cáchách. Nakonec převážily dobré reference na Brno. Porovnával jsem si kvalitu škol, náklady na život, ale i co je předmětem výzkumu na té či oné univerzitě. Na studium v Německu jsem byl málo odvážný a při porovnání Brna s Bratislavou pro VUT jasně hovořil i fakt, že v mezinárodním ratingu univerzit bylo mezi 250 nejlepšími.

Samozřejmě vždy jsem uvažoval jen nad fakultou strojního zaměření a v Brně je velká tradice i provázanost s průmyslem.

Jak vzpomínáš na studium na FSI?

Na začátku bakalářského studia mě velice zajímaly letadla, aerodynamika. To proudění mě vždycky lákalo. Ve druhém ročníku jsem měl nepovinný předmět o letadlech a začalo mě to bavit, možná i proto, že jsem v té době také absolvoval praxi ve výrobě letadel. Pak mě ale ve třetím ročníku zaujala termomechanika a proudění v termomechanice. Proto jsem si vybral bakalářku právě na termu, kde jsem se věnoval vizualizaci proudění. Od té doby jsem s Ústavem termomechaniky a techniky prostředí začal spolupracovat. Jednalo se o výzkum transportu a definice aerosolu v plicích člověka. Tehdy jsem začal poznávat, jak funguje výzkum, publikační činnost atd. Když jsem dokončil práci na bakalářce, už mě kontaktovali, jestli nechci pokračovat s pomocnými pracemi v laboratořích, s novými technologiemi a lasery. Já samozřejmě nabídku přijal.

Pro magisterské studium jsem si vybral procesní inženýrství. Současně jsem ale pracoval pro Ústav termomechaniky a techniky prostředí, kde jsem pokračoval ve výzkumu v oživeném projektu s firmou PBS Velká Bíteš testováním trysek pro proudový motor experimentálního letounu, větroně. Bavilo mě, že jsem musel řešit spoustu technických problémů. Navrhnout si a postavit celý testovací palivový okruh na testování trysek, správně nastavit a oživit laserový systém s kamerami. Tam byl problém, že člověk, který ho používal přede mnou, odešel z FSI a narušil tak kontinuitu předávání informací a know-how, takže jsem musel nejdříve sám pochopit princip laseru, nastavení optiky a vlastně všechno. To pak bylo předmětem i mé diplomové práce. Naštěstí, i když jsem byl studentem jiného ústavu, bylo mi umožněno dělat diplomovou práci tady. Sice jsem na začátku čtvrťáku uvažoval o přestupu mezi ústavy, vhodný okamžik jsem ale promeškal. Později však se tato kombinace ukázala jako velice vhodná, protože obor procesní inženýrství je koncipován jako velký mix mezi hydrem, termem, pružností a pevností, tak jsem tyto věci mohl využít.

Za svoje studijní výsledky a diplomovou práci jsi získal cenu rektora, co myslíš, že ti k tomu pomohlo?

Na cenu rektora mě navrhl pan prof. Stehlík. Na magisterském studiu jsem měl vážený průměr 1,0, což je s podivem a netuším, jak se mi to povedlo. Výsledky tohoto výzkumu jsem prezentoval v rámci Projektové kampaně, která proběhla na FSI, a zvítězil jsem. Kritériem ceny rektora je také to, že kandidát musí být zdatný ve světových jazycích, a já jsem svoji diplomovou práci psal v angličtině. V průběhu výzkumu se mi podařilo publikovat 3 články na konferencích a moje práce de facto obsahuje výsledky, které jsem publikoval.

Nenapadlo tě už při studiu na FSI vycestovat na zkušenou do zahraničí? Například přes program Erasmus?

Samozřejmě že jsem nad tím uvažoval. Ve 4. ročníku jsem měl vyjet na Erasmus do rakouského Grazu, z toho nakonec sešlo, protože jsem začal pracovat na výzkumu na Energetickém ústavu a byla tu možnost jet ještě v páťáku, ale to nakonec taky nedopadlo. Využil jsem tedy akademické kurzy BESTu, kde jsem pochopil, jak je to fajn, vycestovat do zahraničí, poznávat nové lidi a zlepšit se v jazycích. Zvykl jsem si tam na mezinárodní život a myslím, že mě BEST více utvrdil v přesvědčení, že má význam cestovat a nebýt jen doma a pracovat.

Když jsi zmínil práci, dostal jsi po absolvování nějaké zajímavé pracovní nabídky?

Už během studia jsem pracoval v Honeywellu. Ale inženýrská práce v CAD systému pro velkou firmu mi moc nevyhovuje. Chybí mi tam ta svoboda. Už ti někdo stopuje čas, jak moc jsi v práci. Je tam neuvěřitelný byrokratický aparát, různá firemní hesla, propracovaná firemní struktura. Pochopil jsem, že tento styl není pro mě.


Rozhovor pokračuje na další straně.


OP VK Budoucnost technických oborů, reg. č. CZ.1.07/2.4.00/17.0032
Tento projekt je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky.