Zajímá tě, co se děje na fakultě?
Chceš víc, než jen proplouvat studiem?
Chceš konečně pořádně poznat město, ve kterém studuješ?
Co třeba vyzkoušet nějakou zajímavou stáž ve firmě nebo studijní pobyt v zahraničí?
No upcoming event for this category

Kudy vede cesta na jednu z nejprestižnějších škol světa?

Medailonek:

Ing. Lukáš Ďurdina, 24 let. Pochází se slovenské Prievidzi, a jak sám říká, technika od malička patří mezi jeho velké zájmy. Je také fanouškem osobních vozů značky Tatra a všeho, co souvisí s letadly. Po dokončení studia na gymnáziu J. B. Nedožerského v Prievidze s výukou zaměřenou na němčinu a přírodní vědy pokračoval ve studiu na FSI VUT v Brně v bakalářském oboru strojní inženýrství, dále pak studoval na magisterském studiu procesního inženýrství. Za vynikající studijní výsledky a diplomovou práci získal cenu rektora. Od roku 2013 je studentem doktorského studia na univerzitě ETH v Curychu a pracuje ve výzkumném centru zřizovaném při ETH.

 

Každá cesta má svůj začátek

Lukáši, hned na začátek ti položím otázku, se kterou ses v Brně setkal asi mockrát. Pocházíš ze Slovenska, studoval jsi na jazykovém gymnáziu. Proč tvoje volba padla na technickou školu a navíc v zahraničí?

Ano, studoval jsem na Gymnáziu J.B. Nedožerského v Prievidze, které je zaměřené na matematiku, fyziku a němčinu. Protože jsem měl většinu předmětů – jako matematiku nebo třeba dějepis – vyučovaný v němčině, nabízelo se pokračovat dál ve studiu jazyků, ke kterému jsme měli dobré předpoklady. Od malička mě ale fascinovala technika a tak to pro mě byla jasná volba. Těžší už to bylo s výběrem správné univerzity. Na začátku jsem uvažoval o Bratislavě, pak jsem dokonce měl předběžně dohodnuté studium na univerzitě v Cáchách. Nakonec převážily dobré reference na Brno. Porovnával jsem si kvalitu škol, náklady na život, ale i co je předmětem výzkumu na té či oné univerzitě. Na studium v Německu jsem byl málo odvážný a při porovnání Brna s Bratislavou pro VUT jasně hovořil i fakt, že v mezinárodním ratingu univerzit bylo mezi 250 nejlepšími.

Samozřejmě vždy jsem uvažoval jen nad fakultou strojního zaměření a v Brně je velká tradice i provázanost s průmyslem.

Jak vzpomínáš na studium na FSI?

Na začátku bakalářského studia mě velice zajímaly letadla, aerodynamika. To proudění mě vždycky lákalo. Ve druhém ročníku jsem měl nepovinný předmět o letadlech a začalo mě to bavit, možná i proto, že jsem v té době také absolvoval praxi ve výrobě letadel. Pak mě ale ve třetím ročníku zaujala termomechanika a proudění v termomechanice. Proto jsem si vybral bakalářku právě na termu, kde jsem se věnoval vizualizaci proudění. Od té doby jsem s Ústavem termomechaniky a techniky prostředí začal spolupracovat. Jednalo se o výzkum transportu a definice aerosolu v plicích člověka. Tehdy jsem začal poznávat, jak funguje výzkum, publikační činnost atd. Když jsem dokončil práci na bakalářce, už mě kontaktovali, jestli nechci pokračovat s pomocnými pracemi v laboratořích, s novými technologiemi a lasery. Já samozřejmě nabídku přijal.

Pro magisterské studium jsem si vybral procesní inženýrství. Současně jsem ale pracoval pro Ústav termomechaniky a techniky prostředí, kde jsem pokračoval ve výzkumu v oživeném projektu s firmou PBS Velká Bíteš testováním trysek pro proudový motor experimentálního letounu, větroně. Bavilo mě, že jsem musel řešit spoustu technických problémů. Navrhnout si a postavit celý testovací palivový okruh na testování trysek, správně nastavit a oživit laserový systém s kamerami. Tam byl problém, že člověk, který ho používal přede mnou, odešel z FSI a narušil tak kontinuitu předávání informací a know-how, takže jsem musel nejdříve sám pochopit princip laseru, nastavení optiky a vlastně všechno. To pak bylo předmětem i mé diplomové práce. Naštěstí, i když jsem byl studentem jiného ústavu, bylo mi umožněno dělat diplomovou práci tady. Sice jsem na začátku čtvrťáku uvažoval o přestupu mezi ústavy, vhodný okamžik jsem ale promeškal. Později však se tato kombinace ukázala jako velice vhodná, protože obor procesní inženýrství je koncipován jako velký mix mezi hydrem, termem, pružností a pevností, tak jsem tyto věci mohl využít.

Za svoje studijní výsledky a diplomovou práci jsi získal cenu rektora, co myslíš, že ti k tomu pomohlo?

Na cenu rektora mě navrhl pan prof. Stehlík. Na magisterském studiu jsem měl vážený průměr 1,0, což je s podivem a netuším, jak se mi to povedlo. Výsledky tohoto výzkumu jsem prezentoval v rámci Projektové kampaně, která proběhla na FSI, a zvítězil jsem. Kritériem ceny rektora je také to, že kandidát musí být zdatný ve světových jazycích, a já jsem svoji diplomovou práci psal v angličtině. V průběhu výzkumu se mi podařilo publikovat 3 články na konferencích a moje práce de facto obsahuje výsledky, které jsem publikoval.

Nenapadlo tě už při studiu na FSI vycestovat na zkušenou do zahraničí? Například přes program Erasmus?

Samozřejmě že jsem nad tím uvažoval. Ve 4. ročníku jsem měl vyjet na Erasmus do rakouského Grazu, z toho nakonec sešlo, protože jsem začal pracovat na výzkumu na Energetickém ústavu a byla tu možnost jet ještě v páťáku, ale to nakonec taky nedopadlo. Využil jsem tedy akademické kurzy BESTu, kde jsem pochopil, jak je to fajn, vycestovat do zahraničí, poznávat nové lidi a zlepšit se v jazycích. Zvykl jsem si tam na mezinárodní život a myslím, že mě BEST více utvrdil v přesvědčení, že má význam cestovat a nebýt jen doma a pracovat.

Když jsi zmínil práci, dostal jsi po absolvování nějaké zajímavé pracovní nabídky?

Už během studia jsem pracoval v Honeywellu. Ale inženýrská práce v CAD systému pro velkou firmu mi moc nevyhovuje. Chybí mi tam ta svoboda. Už ti někdo stopuje čas, jak moc jsi v práci. Je tam neuvěřitelný byrokratický aparát, různá firemní hesla, propracovaná firemní struktura. Pochopil jsem, že tento styl není pro mě.


Rozhovor pokračuje na další straně.


 

Škola hotová a co dál?

 

Jak se dostat na školu jako je ETH (Eidgenössische Technische Hochschule) v Curychu?

 Každý absolvent po státnicích řeší co a jak dál, jak jsi to měl ty?

Měl jsem podanou přihlášku na doktorské studium na FSI, kde jsem mohl pokračovat dál v započatém výzkumu a dalších výzkumech. FSI a svému pracovišti jsem vděčný, ale měl jsem tehdy pocit, že bych měl jít ještě pracovat někam jinam, na zkušenou. Na Erasmu jsem do té doby nebyl, navíc jsem oproti ostatním mladší, tak jsem chtěl zkusit, jak to funguje v zahraničí. Hledal jsem různé nabídky a objevil jsem webu univerzity ETH projekt, který se věnuje výzkumu plynných emisí a pevných částic leteckých motorů. A moje první reakce byla „wow, to je to co bych chtěl.

Musel jsi dělat nějaké přijímačky?

Vypadalo to prakticky jako pracovní pohovor. Poslal sem jim kopie všech svých diplomů a vysvědčení a také doporučující dopisy od svých vedoucích, což mělo myslím velkou váhu. No a nakonec proběhl telefonický pohovor s mým současným šéfem. Představil mi jejich výzkum a potom se ptal na mé zkušenosti a výzkum, který jsem dělal na VUT. Hledal někoho, kdo má výborné akademické výsledky a zároveň má už i zkušenosti s prací v laboratořích, respektive praxi z vývoje. Někoho, kdo není jen teoretik, ale umí i pracovat rukama. Nakonec samozřejmě také kontaktoval univerzitu, kde se mi dostalo plné podpory od pana docenta Jana Jedelského a pana prof. Miroslava Jíchy, za což jim chci ještě jednou poděkovat a mrzí mě, že jsem asi zklamal jejich očekávání, že zůstanu po magisterském studiu u nich na ústavu.

Jaký byl počet zájemců o tuto práci, a jak dlouho trval výběr?

Z mého pohledu docela dost, více než 20 přihlášek v prvním kole. A výběr trval necelé 3 měsíce. V druhém kole jsme byli tuším už jen tři. Mně hodně pomohla i znalost němčiny, kterou jsem získal na střední škole.

Proč zrovna ETH (Eidgenössische Technische Hochschule) v Curychu?

ETH je jednoznačně jedna z nelepších škol na světě a v Evropě je číslo jedna ve výzkumu. Byl jsem v létě v Curychu navštívit kamaráda, který tam byl na stáži, a jak jsem viděl tu školu a zjistil si víc o její prestiži, tak jsem si říkal, že by bylo docela fajn, kdyby mě tam vybrali. I to mi potom pomohlo s konečným rozhodováním.

Jaké jsou v Curychu náklady na život?

Curych je myslím považován za nejdražší město na světě, ale jako doktorand tam můžeš v pohodě fungovat. Abych byl přesnější, tak doktorandi v technických vědách většinou mají stipendia. Doktorandi z humanitních věd ale musí být minimálně na pozici asistenta, aby se uživili.

Srovnání platu tam a platu v Česku je těžké. Moje kupní síla je ale o mnoho větší než by byla v Česku. I přes vysoké běžné náklady bych byl schopný si za měsíc ušetřit víc, než bych si tady vydělal.   

Takže jsi doktorandem a zaměstnancem univerzity?

Ano, jsem studentem doktorského studia na ETH a k tomu ještě zaměstnancem výzkumného ústavu, který se jmenuje EMPA. To byl původně výzkumný ústav pro stavební materiály, jako beton, železné konstrukce. Dalo by se to přirovnat ke studiu na FSI a do toho mít celý úvazek u NeTME nebo CEITEC. Takže já mám pouze tento úvazek a žádné další stipendium, jak tomu bývá tady.

Jaké byly začátky v novém působišti, v nové škole?

Ono to bylo všechno celkem narychlo. Koncem srpna mě vybrali a odjel jsem už začátkem září, takže od přijetí k vycestování to bylo jen 14 dní. Během těch dvou týdnů jsem musel ukončit práce v laboratoři, předat své poznatky a pak samozřejmě i vyřídit formality z hlediska vycestování do zahraničí. Po příjezdu do Curychu jsem ani neměl ubytování a musel jsem bydlet v hotelu. Ten mi naštěstí více než z poloviny pomáhalo zaplatit naše oddělení. Začínal semestr a tak nebylo snadné si hned najít nějaké bydlení.

V Curychu nemají koleje, jako má VUT, a jediná finančně přijatelná možnost je tam spolubydlení. Studenti bydlí na bytech, ale lze využít i organizace VOKO, která vlastní nějaké byty a domy. Byt je většinou pro 8 lidí, přičemž ale každý má svůj vlastní pokoj. Na tom mě ještě fascinuje to, že ten byt nebo dům funguje jako jedna komunita. Když někdo odejde a chce přijít někdo nový, tak se vysloveně uspořádá konkurz, aby si ostatní mohli vybrat někoho, koho mezi sebou chtějí, kdo je jim sympatický. Při výběru mají nájemníci poslední slovo. Nejsou tam ani žádné kontroly ze strany té organizace, takže je možné nechat u sebe přespat návštěvu, samozřejmě pokud to nevadí ostatním.

 Protože se ale za poslední roky počet studentů na ETH skoro zdvojnásobil, staví univerzita něco jako naše koleje. V podstatě jde ale o panelák, kde každý má svůj vlastní malý byt. Někde jsem četl, že by tam měly vycházet pokoje 20m2 za 550 franků. Což je srovnatelné s cenou, kterou platím já v bytě.

Abych se ale vrátil k původní otázce, tak první tři měsíce jsem si prakticky hledal ubytování. S tím mi pomohla i brožurka PHD survival guide, kterou tam každému nově příchozímu dávají. Navíc tam funguje Akademické sdružení ETH, jde o akademické sdružení doktorandů a post-doktorandů a ti pořádají různé společenské akce.

Jaké je na ETH složení studentů? Mám na mysli, kolik jich je ze zahraničí?

Přibližně 60% studentů je ze zahraničí. Trend je takový, že Švýcaři na doktorském studiu pokračují čím dál méně.

Čím je ten úbytek způsobený? Chybí jim motivace, jinde jsou lépe finančně ohodnoceni?

Mají ve studentech ze zahraničí velkou konkurenci. Hlavně zahraniční doktorandi jsou silně motivovaní a bývají to výborní kandidáti s výzkumnými výsledky. Švýcarští studenti ETH se pak spíše orientují na praxi. Je těžké říct, čím to je, ale čím dál víc doktorandů přichází ze zahraničí, hlavně Asie. Hodně studentů je tam z Číny, Taiwanu, Japonska. Například můj šéf je Číňan.

Kolik vás je v týmu a jaké má složení?

Momentálně je nás asi 11 a Švýcara tam máme jediného. Jsme takový mezinárodní mix.

Potkal jsi tam už někoho dalšího z Česka?

Na jednom vedlejším oddělení je holka z Česka. Dokonce původně taky z VUT, kde dělala na stavebce bakaláře, pak šla na inženýrské studium do Dánska a teď pracuje na inženýrské pozici v jedné firmě, která vznikla odloučením jednoho výzkumného týmu od ETH.

To je další z důležitých aspektů ETH, že je tam hodně malých firem, které vznikly jako Spin-off od nějakých výzkumných skupin, že si založily malou firmu. Je tam skvělá podpora podnikání malých firem, Start-UPů. Je tam hodně seminářů na podporu Start-up firem. Podobně jako u nás Technologický inkubátor. Dokonce je tam teď soutěž, kterou když vyhraješ, tak dostaneš v přepočtu zhruba 4,5 mil. Kč na rok a půl na svůj Start-up. Například jedna firma tam každou sobotu pořádá seminář o byznysu, o tom, jak začít podnikat, o osobních financích apod. Pro studenty je to zdarma a doktorandi to mají za malý poplatek.

Co se mi líbí  je, že se ETH začíná více zajímat o volnočasové aktivity svých studentů. Není to taková „fabrika na studenty“, kdy ráno student přijde, je začátek výuky, konec výuky a škola se zavře. ETH se spíš snaží vytvořit komunitu.

Například ETH má vlastní zahradu, kde se pěstuje zelenina, ovoce a studenti tam o víkendech pracují a pak si můžou část vzít pro svoji potřebu, pokud s něčím pomůžou. Je to prostor, kde člověk může na chvilku vypnout od svých výzkumných problémů, ale stále se potkávat s ostatními.

Rozhovor pokračuje na další straně.


 


 

 Je studium na ETH obtížnější než na VUT?

Jaké jsou tvoje další plány do budoucna?

Zatím to nechávám otevřené. Jedna z možností je, že bych pokračoval v letectví, rád bych se podíval do průmyslu. Nebo kdybych se dostal dál do výzkumu, ve Švýcarsku jsou velkou motivací finance. Když porovnáš, kolik si vydělá profesor v na VUT a kolik na ETH, tak je to značný rozdíl. Myslím si, že profesoři se tam mají perfektně. Je tam ta svoboda, máš hodně financí na svoje projekty, takže i z toho hlediska je to dobré prostředí.

Rád bych šel na stáž do USA. To je ta sranda našeho projektu, že máme veškeré potřebné vybavení, ale chybí nám trochu to know-how. Rád bych proto šel na stáž k našim kolegům do Ameriky, kteří v této oblasti pracují 20 let. Takže oni mají know-how a my zase peníze, tak je to dobré zkombinovat.

Američani nemají dostatek financí?

Je platí vlastně EPA, Enviromental Protection Agency a taky FAA, Federal Aviation Autority, tedy organizace, která reguluje leteckou dopravu. Podobně je to v Evropě, kde EASA má taky problém. A my teď jsme výjimkou, že náš projekt vyšel a máme financování. My jsme asi jediné pracoviště na světě, kde je možné se tomuto výzkumu momentálně věnovat. Nás platí BACL, což je spolkový úřad pro letectví, kteří nás platí, samozřejmě vždy nám přidělují další peníze na základě půlročních reportů.

V čem spočívá váš výzkum?

Naše měření spočívá v tom, že máme smlouvu s firmou, která dělá servis leteckých motorů na letišti v Curychu. Ta firma kdysi patřila pod Swiss Air, teď již SAir technics. Máme u nich nainstalovaný systém na měření emisí proudových motorů. Je tam sonda, která sjíždí dolů za puštěný motor a odvádí spaliny do další místnosti. Je to zkonstruované podle předpisů a návrhu dokumentu, jak se to má měřit v budoucnosti. Jsou tam nějaké teploty, poměry a všechno je standardizované a my můžeme měřit během jejich testů pro svoje klienty. Jednou nebo dvakrát ročně si od nich nějaký motor pronajmeme a pak si můžeme nastavit podmínky vlastního testovacího režimu a měříme různé parametry.

Takže říkáš, že je jedno, kde člověk bádá, ale vždy je to jen otázka dostatku peněz?

Já si nemyslím, že by v Česku byli méně kvalitní výzkumníci. Intelektuální úroveň je podobná, problém je asi hlavně v těch financích. Nemám pocit, že by mí kolegové byli nějak neobyčejně inteligentní. A v Česku na FSI jsem potkal též perfektní kolegy, takže je to o financování ale i o know-how. ETH má dlouhou tradici ve výzkumu. A myslím si, že VUT je na správné cestě, ale bohužel tu chybí ta střední generace. Profesoři tu jsou v pokročilejším věku a doktorandi a post-doktorandi jsou zase ještě relativně mladí. Je tu bohužel málo takových, kteří by měli mezi 40-50 roky, což je vrchol kariéry. Já si myslím, že pokud vydrží financování výzkumu v Česku, tak je tu velký potenciál. A know-how se tu musí získat postupně, například výzkum plic tu tuším probíhá sedmým rokem, zatímco v Americe se tím zabývají už dvacet třicet let. Získat si know-how trvá minimálně jednu generaci.

Jak na ETH probíhá normální výuka v bakalářském a magisterském studiu?

Na FSI máme přednášku a pak cvičení, které trvá většinou 2 hodiny. Na ETH máme přednášku, která trvá asi 2 hodiny. Tam chodí asi každý a je tam fakt plno. Po přednášce máš cvičení, které trvá maximálně 1 hodinu. Podstatou cvičení je, že dostaneš domácí úlohu, na kterou máš nějakých 10 dní a nebo týden, záleží na obtížnosti. Na úlohách se pracuje samostatně nebo s kým chceš. Můžeš to konzultovat i s doktorandy.  Na ETH cvičení není od toho, aby ti oni vysvětlovali látku, jak je to u nás, že opisuješ z tabule nějaké příklady a máš v tom prostě chaos. Samostatná práce tě nutí, aby ses k tomu sám posadil a opravdu na tom pracoval. Tímto je vlastně snížena zátěž vyučujících. Na FSI doktorandi ztrácejí spoustu času tím, že učí jako na základní škole. Na ETH získáš nejdůležitější informace na přednášce – takže se předpokládá, že tam taky budeš chodit. Cvičení na přednášku navazuje.

Já mám teď třeba za úlohu spočítat návrh kompresoru motoru pro Boeing 787.

Zápočet ze cvičení získáš za domácí úlohy. Dejme tomu, že za semestr máš 8 zadaných úloh a 6 musíš mít správně.

 

Jak často se takové úlohy opakují? Jsou každý rok v daném předmětu o tom samém?

Ne, každý rok je předmětem výuky například jiný motor. V tomto semestru mám předmět Aerospace Propulsion, kde se celý semestr věnuje motoru od Rolls-Royce pro Boeing 787. Součástí je ukázka pracovního cyklu, výpočet tahu, kompresor, spalovací komora, turbína, potom to dáš celé dohromady a pochopíš to jako celek.

Přednášku většinou vyučující začne formou diskuse o historii. Přednáší vždy někdo s průmyslovou praxí v oboru a to je z mého pohledu ideál. Přímo ten můj konkrétní profesor navrhoval letecké motory, takže s přehledem může popisovat co, proč, jak v tom motoru je. Má samozřejmě nějaké ty slidy, během nichž zastavuje a dává otázky do pléna. Vše pak probereme v rámci přednášky.

Kolik bývá studentů na jedné přednášce?

To samozřejmě záleží na tom, o jaký předmět se jedná. Já navštěvuju magisterské předměty. Doktorandi ani nemají svoje předměty jako takové. V přednáškovce nás bývá okolo padesáti, takže je vždy plno.

Padesát studentů je ale v porovnání s FSI, kde bývá v magisterských oborech okolo 20 studentů, docela vysoké číslo.

Na ETH je velká svoboda ve výběru předmětů. Máš například magisterský obor strojírenství a vybíráš si, jaké předměty z kterého ústavu chceš absolvovat. Není tam prakticky žádné omezení a neřeší se návaznosti. Můžeš si dát prvně mechanical design of machinery a až potom aerospace, záleží to na tobě. Existuje ale doporučený postup a ve skladbě předmětů, která je z pohledu univerzity ideální.

Jak probíhá hodnocení a jaké jsou podmínky pro postup do dalšího ročníku?

Stejně jako na VUT je na ETH kreditový systém. Každý program má svoje podmínky. Například doktoradni musí mít 12 kreditů za celé 3 roky, což je docela málo. K tomu ale ještě dvě rekvalifikační zkoušky, jednu už mám a druhá mi zbývá na léto. Bakaláři a magistři to mají podle svých pravidel.

Zajímavé samo o sobě je zkouškové období. Na FSI jsou často slyšet stížnosti, že je málo času na zkoušky. Například na ETH zkouškové období po zimním semestru trvá 14 dní. Ale je to tak, že v lednu je studijní volno a učebny se transformují na studovny, kde je klidový režim, je tam ticho a můžeš tam efektivně studovat. Například na FSI mi chybí, že ta „účka“ jsou zamčená, i když by během zkouškového mohla fungovat jako studovna. Osobně si myslím, že by to mělo docela úspěch. Na koleji se strašně špatně učí, někdy to kvůli hluku nejde vůbec. Kdyby někdo do studovny nebo knihovny ETH přišel někdo hrát hry nebo něco podobného (což je na FSI prakticky to jediné, co tam studenti chodí dělat), tak by ho vynesli v zubech. Je tam hrobové ticho, asi tak 20dB v celé místnosti. Všichni se opravdu učí.

A knihovny jsou přístupné i o víkendu?

Režim je podobný jako třeba v Moravské zemské knihovně. Ta tuším funguje taky do desíti do večera a pak v sobotu myslím do pěti. Knihoven je tam ale podstatně víc. A každá fakulta, na ETH tedy „department“, má hodně míst pro studium – stolky, zásuvky, lampičky. Podobně jako vznikly na FSI průchodu v A5 s místy pro sezení. Kvůli tomu, kolik lidí tam prochází, se tam ale není možné učit.

Zkouškové je 14 dní, takže jsou pevně dané termíny zkoušek z jednotlivých předmětů?

Ano, termínů není mnoho, ale máš měsíc studijní volno, kdy se můžeš učit. A pak během těch 14 dní máš všechny zkoušky a 1 opravný pokus na každou zkoušku. Takže maximálně dva termíny na předmět. Myslím, že můžeš daný předmět opakovat další rok znovu, ale pokud ho neuděláš ani podruhé, ztrácíš možnost studovat na ETH, už tě znova nepřijmou ke studiu.

Letní semestr má 15 týdnů, ale z toho je jeden celý týden prázdnin a v květnu jsou dva dny volna, protože je státní svátek. Semestr tedy končí koncem května, pak máš dva měsíce studijního volna a pak je měsíc zkouškové, tedy až v srpnu. Výhoda takového odstupu je v tom, že se můžeš během volna učit a nemusíš se vůbec zabývat takovými věcmi, jako že nestíháš nějaký termín nebo že se ti termíny předmětů kryjí. Máš více času na přípravu. Nevýhodou je, že se asi hůř shání brigády, které by se daly v tom omezeném čase dělat.

Jaká je na ETH úroveň a intenzita práce na bakalářkách a diplomkách?

Bakalářská práce je asi na úrovni FSI, je na ni vyhrazen jeden semestr. Je to taková seminární práce, nedá se od toho moc očekávat, ale vždy je to něco praktického. Například jeden kolega má program ve Fortranu, který počítá koagulaci aerosolových částic. Takže student to bude ve své bakalářské práci aplikovat a porovnávat s experimentem.

A magisterská diplomová práce je taky zhruba na jeden semestr. V průběhu magisterského studia je povinná praxe. Praxe bývá od 3 do 6 měsíců. Studenti si ji hledají sami, ale většinou mají vedoucí ústavů kontakty a pomohou praxi zprostředkovat. Praxe bývá placená, a co jsem slyšel, tak i lépe než práce doktorandů. A pak máš na diplomovou práci jeden semestr, přičemž všechno ostatní už máš hotové. Na konci práci obhájíš před vedoucím. Státnice jako takové tu nejsou. Není to jako u nás, že by ses musel učit nějaké otázky a odpovídat před komisí. Svou práci obhajuješ před vedoucím, možná je tam ještě zástupce z ústavu a to je celé.

Takže počítají s tím, že když student splnil všechny své povinnosti během studia, tak není třeba ho znova přezkušovat?

Přesně tak.

K předmětům mi přijde ještě zajímavé, že v porovnání s FSI, kde až do třetího ročníku je vše hrozně teoretické, mají od začátku více praktických předmětů a rozdělené do detailněji zaměřených předmětů. Například naše hydromechanika je na ETH rozdělena na předmět o hydrostatice, pak na stlačitelné proudění apod. Další příklad může být oblíbená termomechanika, která je na ETH je rozdělena na Termo I, II a III. V našem případě na FSI je to z mého pohledu strašné kvantum probírané látky a výsledkem je pouze velice povrchní znalost.

Na FSI mi třeba chyběla i větší počítačová podpora k výpočtům. Měli jsme kdysi Maple, ale to bylo strašně povrchní. V současné době začínám pracovat s Maple a je to pro mě úplně geniální nástroj. Naučil jsem se s ním pracovat sám, programuju různé cykly a výpočty a je to super. Na ETH taky každý pracuje v MathLabu, považuje se to za základ, aplikuješ ho na všechny domácí úlohy.

Takže předpokládám, že na ETH se v jednom předmětu vyučuje MathLab a současně v dalším předmětu ho hned používají?

Přesně tak, nevzniká tam prodleva jak na FSI, kde ti ukážou, jak MathLab pracuje, ale k aplikaci se studenti dostanou až za čas, během kterého stihnou i to málo zapomenout.

Co mi na FSI třeba ještě chybělo, byla statistika – aplikovaná statistika v technice. To, co jsme měli v Matematice IV, to nebylo z mého pohledu moc dobré. Mě by například vyhovovalo už v té matematice víc ukazovat aplikace. I když ty aplikace nemají teoretičtí matematici úplně zažité. Vím, že nám občas ukazovali: „toto je rovnice kmitání nějaké struny“ a podobně, ale bez konkrétní ukázky v příkladu z praxe to byla jen změť písmen a čísel.

U nás je problém i s knihami. Když si otevřeš nějakou zahraniční literaturu, třeba i učebnici matematiky, teď mám na mysli například Advance Engineering Mathematics, máš tam hromadu obrázků. Máš tam sice teorii, ale vždy je tam uvedena aplikace.

Například vektorový počet, který mi vždycky chyběl. To znamená vektorový entitální diferenciální počet, který je základ pro mechaniku tekutin. A to si teď musím opakovat, vždy tam máš i nějaké domácí úlohy. Na FSI jsme ale vždy celou přednášku opisovali z tabule zadání, což je podle trochu chyba.

Co musím fakt pochválit, je to, že jsem měl na FSI opravdu štěstí na diplomku. Byl jsem na Energetickém ústavu na odboru Termomechaniky a techniky prostředí a nemůžu si to vynachválit. Kdyby měl každý možnost zapojit se do výzkumu jako já a měl k dispozici laboratoř, kde si na všechno může přijít sám, bylo by to skvělé. Nejsem fanouškem prací, které jsou několikrát, jak se říká, recyklované. Například návrh konstrukčního řešení nějakého zařízení, kde je pořád stejná aplikace a pouze se porovnávají vlivy malé změny rozměrů na funkci, přitom je to vlastně pořád stejné, jen někdo do kalkulačky zadá svoje hodnoty.

Kdybych začínal studium znovu, tak bych se hned více zajímal o možnosti výzkumu na fakultě. Co nejdřív, třeba už od druháku nebo od prváku. Například na ETH hodně magisterských studentů pracuje jako tzv. „teacher assistant“. Dělají něco jako doktorandi, ale doktorandům ulehčují práci tím, že za ně připravují domácí úlohy z Matematiky 1 nebo takové úlohy, které už potom na magisterském zvládáš. Takto ETH místo doktorandů zaměstnává raději právě ty magistry. Jsou samozřejmě kontrolováni, ale doktorandi pak mají čas na hlavní výzkumnou práci na univerzitě.

 


OP VK Budoucnost technických oborů, reg. č. CZ.1.07/2.4.00/17.0032
Tento projekt je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky.