Zajímá tě, co se děje na fakultě?
Chceš víc, než jen proplouvat studiem?
Chceš konečně pořádně poznat město, ve kterém studuješ?
Co třeba vyzkoušet nějakou zajímavou stáž ve firmě nebo studijní pobyt v zahraničí?
No upcoming event for this category

Proděkan prof. Ivan Křupka

 proděkan pro tvůrčí činnost a doktorské studium

prof. Ing. Ivan Křupka, Ph.D.

prof. Ivan Křupka

Ke studiu techniky profesora Křupku přivedl otec. Po studiu na střední strojní průmyslové škole si vybral vysokou školu se stejným zaměřením. I když se v mládí rozhodoval mezi gymnázii a průmyslovkami, za svoji volbu technického směru je rád a určitě by neměnil. Původně viděl svou budoucnost v technické praxi, v konstruování. Postupně se ale přeorientoval na akademickou kariéru a zaměřil se na výzkum v oblasti tribologie.

Z projektů základního výzkumu by vyzdvihl ty, na nichž spolupracuje se zahraničními kolegy. Například na OPVK projektu „Rozvoj mezinárodního tribologického výzkumného týmu“ si váží toho, že jeho kolegou je i japonský profesor Motohiro Kaneta, který ve formování týmu významně pomáhá.  Působí rovněž jako vedoucí výzkumné skupiny Mikro a nanotribologie v CEITECu. Profesor Křupka se podílí i na menších projektech, které fungují díky česko-americké a česko-čínské spolupráci. V aplikovaném výzkumu pracuje hlavně v rámci projektu NETME na projektech TAČR, ale věnuje se i vlastnímu smluvnímu výzkumu pro domácí i zahraniční společnosti.

Narodil se na Slovensku, ale většinu svého života prožil v Brně, kam se odstěhoval v sedmi letech. V dětství neměl žádnou vysněnou profesi a dle svých slov vždy postupně volil z momentálních možností. Vedle tribologie mezi jeho zájmy patří turistika a poznávání přírody. Od techniky si rád odpočine domácí prací a udržováním zahrady. Velkou roli v jeho životě hraje rodina.

Jaké důvody Vás vedly k přijetí funkce proděkana?

Na funkcích s podobnou problematikou jsem se pohyboval poměrně dlouho, aspoň co se týká Akademického senátu či vědecké rady FSI. Poměrně dlouho jsem nabídkám na tuto funkci odolával, protože jsem cítil potřebu vybudovat si nejdříve fungující vědecký tým. To se podařilo,  takže mi svým způsobem došly argumenty, abych mohl nabídku odmítnout. S docentem Katolickým jsme pracovali poměrně dlouho v Akademickém senátu, kde jsme se docela dobře poznali. Asi málokomu se chce přibírat si ke své práci ještě další funkce, i s ohledem na další administrativu, které je už tak hodně. Postupem času se ale do procesu řízení a administrativy musíme zapojit, pokud chceme přispět k řešení toho, co se nám nelíbí nebo to co by bylo možné dále zlepšit.

V zahraničí se mi líbilo zázemí, které je poskytované výzkumným a akademickým pracovníkům. Zejména mám na mysli podporu v administrativní činnosti. Jsou tam nastavena pravidla, která fungují a každý je o nich dostatečně informován. Když pak přijede nějaký zahraniční pracovník, každý ví, jakou proceduru musí absolvovat a kdo má co na starosti. Je hodně důležité, aby tu ta podpora zejména pro zahraniční pracovníky byla. Když jsme domlouvali spolupráci s japonským profesorem, bylo poměrně hodně obtížné získat pro něj vízum, a to přesto, že je z velmi vyspělé země. Vyřídit vízum trvalo tři měsíce, ale hlavně ani nebylo jasné, s kým co řešit. Podobné to bylo s projekty excelence, přes které zde máme nové mladé kolegy z Číny a Malajsie. Další komplikací při zapojení zahraničních pracovníků je také to, že se vše vyřizuje v češtině – pracovní cesty, docházka i podklady pro ministerstvo. Zahraniční odborníci jsou vítáni, jejich účast je i podmínkou ministerstva, ale vše je ve značné míře spojeno s češtinou. Angličtinu můžeme použít, ale jedině s češtinou, takže je to zase práce navíc.

Vidím, že tuto agendu již delší dobu znáte. Jak hodnotíte působení svého předchůdce ve funkci proděkana, čeho si vážíte na jeho činnosti, co byste chtěl posunout?

Profesor Burša ve funkci nepůsobil až tak dlouhou dobu, takže času zase tolik neměl. Byli jsme hodně v kontaktu i přes komisi pro vědu a výzkum Akademického senátu. Oceňuji zejména jeho snahu o zkvalitnění a zprůhlednění doktorského studia a o úpravu směrnic pro hodnocení doktorandů. Doktorské studium jsem vnímal jako to hlavní, čemu se intenzivně věnoval, a dle mého názoru se ubíral správným směrem. V tom duchu bych rád pokračoval i já.

I já mám samozřejmě určitý záměr, ale je otázkou jaký časový horizont na to bude potřeba. Mojí snahou bude zejména snížit administrativní zátěž tam, kde to bude jen trochu možné. Chci zvýšit oběh elektronických dokumentů a omezit ty papírové. V některých případech však narážíme na směrnice či předpisy, které přichází z ministerstva nebo rektorátu. Hodnocení doktorského studia stále vyžaduje zbytečně moc administrativy, ať už ze strany školitele, oborových rad nebo ředitelů ústavů. Tam by prostor pro zlepšení byl. Budeme se snažit zvýšit i informovanost. To je ale opět dáno i rozšířením elektronické formy – když obíhají papíry, nemusí se dostat ke všem. Dříve také byly formuláře pro pracovní cesty jen tištěné a teď už jsou v elektronické podobě. Funguje to ale docela spolehlivě a je to podle mého názoru přínosné. Další věcí jsou informace o habilitačním, profesorském a doktorském řízení. Bylo by dobré, aby se zlepšila informovanost o tom, jaké náležitosti má mít obhajoba, jaké jsou požadavky na složení komisí atd. Může to vypadat, že toho je hodně, ale všechno je to velmi podobné. Hlavním úkolem bude vytvořit lepší informační systém v oblasti vědy a výzkumu. Informace jsou dohledatelné, ale dostat se k nim nebývá pro pracovníky jednoduché. Sice se obvykle stačí někoho zeptat, je ale potřeba vědět, na koho se lze obrátit.

Vy už jste to trochu nakousl – rádi bychom se zeptali, jaká je vaše vize toho, co byste mohl mít po uplynutí svého čtyřletého mandátu hotové a kolik by to stálo.

Za rok by to určitě byl fungující informační systém, kde půjde o náš společný cíl s ostatními proděkany. V rámci fakulty by byl systém prioritou, postupně se pak budou přidávat věci, které vyžadují nové směrnice či schvalování v Akademickém senátu. Bude to například zmíněná problematika hodnocení doktorandů. Další prioritou je možnost projektů pro mladší pracovníky a studenty doktorského studia. Takových projektů moc není a možností je čím dál méně. Zrušil se například Fond rozvoje vysokých škol (FRVŠ), kam podávalo projekty hodně mladých doktorandů a akademických pracovníků. Mohli si v malém měřítku vyzkoušet nejen sepsání projektu, ale i jeho vedení a obhájení. Podobně jsme začínali i my, tehdy to byly projekty Fondu vědy FSI či VUT. Začínali jsme s malými projekty, ale díky tomu jsme se mohli posunout až tam, kde jsme dnes. I teď existuje jistá forma podpory, třeba pro projekty specifického výzkumu. Tam se ale ukazuje, že nejde o zcela šťastné řešení pro individuální juniorské projekty. Nabízejí se však jiné nové možnosti v rámci programů, které by mohly částečně nahradit FRVŠ. V rámci těchto nových programů se nabízí jako vhodné soutěž studentů zorganizovat a mít možnost více zacílit na tuto skupinu.

Co přesně myslíte tou soutěží?

Ministerstvo školství posílá od letošního roku prostředky v rámci institucionálního programu, z nichž je fakultě přímo část přidělena. O tom, na co budou tyto peníze určeny bude rozhodovat soutěž tak, jak je přímo uvedeno ve vyhlášení programu. Fakulta tedy následně vypíše soutěž a podané projekty v předepsané formě posoudí a vybere komise jmenovaná pro tento účel. Půjde tedy o klasickou interní grantovou soutěž. V první řadě musíme nastavit pravidla soutěže a najít takovou formu, aby to studentům také něco přineslo a nebyla to jen další administrativní zátěž. Není rozhodně cílem někoho donutit projekt napsat. Chceme, aby se student sám rozhodl, že se něčemu chce věnovat, aby mohl nastartovat svůj další rozvoj.  Forma může být podobná té, která se osvědčila už za nás.

O jaké projekty se jedná? Jak je to v případě, když student studium přeruší nebo nedokončí?

Projekt by byl jednoletý, čímž se pravděpodobnost nedokončení snižuje. Většinou také na projektu může pracovat více studentů a tak jeden z nich by řešení převzal, pokud by původní řešitel dále v řešení nemohl pokračovat.

Jaký bude Váš první krok ve funkci proděkana?

Nejdříve bych se rád sešel s pracovnicemi oddělení vědy a výzkumu. Mám výhodu, že se za ta léta, co zde působím, znám prakticky se všemi. Nějaké velké seznamování se tedy konat nebude. Jen bych rád získal i jejich pohled na činnosti, které by bylo možné zlepšit. Určitě se opět sejdu se současným proděkanem a popovídáme si o tom, co je z jeho pohledu zásadní. První setkání již proběhlo a jeho rady mi pomohly pro rychlejší orientaci v budoucí funkci. Začátek bude velmi rychlý, hlavně kvůli zmíněným projektům, začne to specifickým výzkumem a vzápětí přijde pravděpodobně soutěž studentů v rámci institucionálního programu.

Jak myslíte, že se vám podaří skloubit práci proděkana s vaší současnou činností? Odrazí se to na omezení dosavadní práce/výuky/zapojení na projektech?

Právě díky tomu, že se nám podařilo utvořit fungující výzkumný tým, kdy každou výzkumnou oblast vedou velmi dobří mladší kolegové, tak podstatná část povinností již přešla a dále přechází na ně.  Já již v současné době zajišťuji převážně koncepční a administrativní podporu týmu a řízení projektů.  Moje zapojení ve vedení týmu a jeho aktivitách tak bude pokračovat víceméně v současném rozsahu, jenom mi přibude ještě další administrativa, spojená s funkcí proděkana.

 

Rozhovory s dalšími proděkany naleznete pod odkazy níže:

Ing. Josef Bednář, Ph.D.doc. Ing. Vladimír Fuis, Ph.D. a doc. Ing. Jiří Hlinka, Ph.D.

Medium List 1 Accent 3


OP VK Budoucnost technických oborů, reg. č. CZ.1.07/2.4.00/17.0032
Tento projekt je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky.