Zajímá tě, co se děje na fakultě?
Chceš víc, než jen proplouvat studiem?
Chceš konečně pořádně poznat město, ve kterém studuješ?
Co třeba vyzkoušet nějakou zajímavou stáž ve firmě nebo studijní pobyt v zahraničí?
No upcoming event for this category

Kandidát na děkana prof. Tomáš Březina

 

 

kandidát na děkana FSI VUT v Brně

prof. RNDr. Ing. Tomáš Březina, CSc.

prof. Ing. Tomáš Březina, CSc.

 

Na nynější FSI (dříve FS) VUT nastoupil jako asistent na Katedru obráběcích a tvářecích strojů po vystudování slaboproudé elektrotechniky na Fakultě elektrotechnické VUT a matematické informatiky PřF na UJEP (nyní MU v Brně). Je profesorem v oboru Aplikovaná mechanika. V současné době je proděkanem pro vnější vztahy, spolupráci s průmyslem, statutárním zástupcem děkana a ředitelem divize mechatroniky NeTME centra.

Je spoluřešitelem řady projektů. Z ukončených projektů si nejvíce cení výzkumného záměru Simulační modelování mechatronických soustav, který vedl v letech 2005 až 2011 a ze současných ten který je právě řešen v divizi mechatroniky, v oblasti těžkých obráběcích strojů. Dle jeho slov má oblast těžkých obráběcích strojů letitým budováním značný potenciál v projekci, konstrukci a aplikaci, který jistě bude v jím řízeném projektu zhodnocen. Již nyní je projekt pozitivně přijímám a velmi dobře hodnocen významnými zástupci průmyslové sféry.

Pochází z Brna, má dvě dospělé děti. Mezi jeho záliby patří turistika a historie. Během studií na gymnáziu se chtěl stát fotografem a kameramanem. Později díky zálibě v zesilovačích a elektrotechnice vystudoval obor slaboproudá elektrotechnika. Poslední desetiletí rozvíjený obor mechatronika spojuje jeho zájem o elektrotechniku, informatiku a mechaniku.

Kdybyste měl ze svého programového prohlášení vybrat jeden až dva body, z vašeho pohledu nejdůležitější, které by to byly?

Když si vezmu do rukou programová prohlášení nás všech a nahlédnu do jejich obsahu, tak je zřejmé, že “co máme dělat”, to víme všichni. To, co však musí přijít, je čas na správné rozhodování se při řešení problémů. Ze širšího pohledu na jevy a děje v okolí si myslím, že sice jsme národ, který má ideje, velice krásné ideje, ale vždycky to shoří na tom, že nevíme, jak je účinně realizovat. Z užšího pohledu je tedy nabíledni, že se musí hledat cesty, jak dosáhnout cíle, byť se během cesty mění okolní podmínky a tím se mění způsob dosažení cíle.

Obecně by to byla péče o talenty z řad studentů a mladých vědecko-výzkumných pracovníků, orientace na kvalitní výstupy tvůrčí činnosti a vyšší orientace na průmysl. U péče o studenty, jde o to, že když nebudeme kvalitně vzdělávat velmi dobré studenty, jako budoucí špičkové absolventy, tak průmysl bude nespokojený, poněvadž mu budou chybět. My pochopitelně zase budeme nespokojení, že nebudeme mít pro vlastní aktivity potřebnou výzkumnou kapacitu. U tvůrčí činnosti je to otázka jednak finanční a za druhé prestižní. Fakulta ani lidé v ní není izolovaná buňka sama pro sebe, proto ta orientace na průmysl.

Základem jak toho dosáhnout, je samozřejmě vytvořit příjemné pracovní prostředí, kde se budeme všichni dobře cítit.  A pravděpodobně nejužším místem tohoto je, že jsme všichni na fakultě, jeden vedle druhého, zahlceni přebujelou a tvůrčí práci přebíjející administrativní činností, a pak nám často nezbývá čas na nic jiného.

Jaký bude Váš první krok ve funkci děkana?

Jak už jsem řekl, nárůst administrativy nevytváříme my, ale ten přichází z vnějšího z prostředí.  Takže hlavní otázka je, jak ho eliminovat. Proto plánuji zřídit v rámci děkanátu oddělení pro strategické plánování, které by nebylo jen dalším byrokratickým úřadem, ale navazovalo by na již fungující projekty, jako je Budoucnost technických oborů a další s tím, že by se mělo využít bohatých kontaktů, které zatím byly v rámci těch projektů nashromážděny. Oddělení by se nevěnovalo jen „lobbistické činnosti“ ale i strategickému plánování činností, právnímu servisu a dalšímu (například by se mohly více popularizovat výsledky, tj. PR). Často na fakultě izolovaně řešíme spoustu drobností, ale znáte rčení “stokrát nic umořilo osla”.

Jistě máte bohaté zkušenosti ze zahraničí. Mohl byste uvést příklad nějaké dobré praxe, kterou byste chtěl aplikovat u nás na fakultě a říci proč?

Připadá mi velice inspirativní, jak fungují univerzity v Německu a Fraunhoferova společnost. To je výzkumná organizace, která se skládá z mnoha výzkumných institutů, kterým se daří vymýšlet velice zajímavé věci jak z pohledu průmyslu, tak i široké veřejnosti, například kódování MP3 a MPEG4. Máme v Německu osobní kontakty, byl jsem několikrát na TU v Chemnitz a na Fraunhofer institut IWU, takže jsem v dobrém slova smyslu poznamenaný tím, co jsem tam viděl. Nesmírně se mi líbí jejich spolupráce s průmyslem. Od založení mají heslo „S průmyslem pro průmysl“.  A za druhé se mi líbí, jak je institut v těsném sousedství technické univerzity, takže profesor z Institutu může lehce přednášet na univerzitě a lidé z univerzity zase bádat v Institutu. I když těch vzorů by mohlo být ještě více, třeba Max Planck institut a jiné. Proč například nebudovat úzkou spolupráci s blízkým INTEMAC Kuřim? Dále, důležitou věcí je reflektovat výsledky veřejných jak národních, tak i mezinárodních evaluací fakult a univerzit. Mít z nich zpětnou vazbu, to by pro nás mohlo být vodítko do budoucna. Pokud by se nám dařilo být na čelních místech v oněch hodnoceních, jsem přesvědčen, že by to byl významný odpůrný argument pro navázání nové mezinárodní spolupráce.

Stejně jako vaši protikandidáti zmiňujete ve svém prohlášení zavádění projektových forem výuky. Mohl byste uvést nějaký konkrétní příklad, jak by daná výuka probíhala?

Pořádáme projektovou výuku, kdy bereme 6 až 7 studentů na týden na univerzitu do Merseburgu a tam nám ukazují vzorovou německou projektovou výuku. Pokaždé se jedná o řešení projektu pomocí simulace, protože fyzická realizace by se nestihla. Posléze naši kolegové recipročně přijedou k nám do Brna a ukazujeme jim, jak to děláme my. Projekty jsou tedy postavené na týmové práci a zakončeny jsou prezentací výsledků, přičemž každý člen týmu má svoje vystoupení a poté nad ním diskutujeme.

Viděl bych to ve spojení i s mezinárodní zkušeností, protože nejen studenti, ale i my všichni potřebujeme čerpat ze zahraničních zkušeností, což nám umožní realizaci kritického sebehodnocení. Ale velmi citlivě a uvážlivě, protože je to limitováno kapacitou lidí, která se spotřebovává, jak jsem řekl, na často ubíjející administrativu.

Jak konkrétně máte v plánu podporovat možnosti studentů vycestovat na studia do zahraničí?

V současné době se Erasmus ze současné podoby mění na Erasmus+ a já myslím, že co je k dispozici, toho se má hojně využívat.  Počet studentů, kteří vyjedou, vzrůstá. Zájem mají hlavně o destinace, kde se můžou pořádně naučit anglicky. Je známo, že Velká Británie je zdrženlivá vůči studujícím projekt mobility Erasmus. Část z nich ráda jezdí do severských zemí. Například Norsko je vstřícné, přátelské a lidi tam umí dobře anglicky, ale i tam se může stát, že je kapacita přijetí studentů od nás, jako smluvního partnera, vyčerpaná. Podpora výjezdů na krátkodobé mobility je nesporná. K tomu poslouží větší osvěta, nebo také uvažované uznávání volitelných předmětů apod.

Které z věcí nebo pravidel zavedených některým z vašich předchůdců děkanů hodnotíte nejvíce kladně a podpořil byste ji, popřípadě se zasadil o její další rozvoj?

Myslím si, že se prosadilo výrazněji objektivizované přerozdělování prostředků na ústavy. Abych vysvětlil, co tím myslím: dostaneme nějakou dotaci, která je složitě strukturovaná. V senátu VUT na rektorátu připraví rozpočet a pak to padá dolů směrem k fakultám a pak k ústavům. Samozřejmě jsou kolem toho diskuze, kdo si má “utrhnout” kolik peněz. No a pan děkan Doupovec sehrál po mém soudu velice zásadní roli v tom, že tohle se počítá bez nějakého vydatného přerozdělování podle bodů RIV ve vědě a výzkumu a že to má jakási pravidla, na které dohlíží finanční komise a účinně spolupracuje s tajemníkem fakulty. Případná řešení neshod jsou tedy odstraněna konstruktivním přístupem k problému.

Toto se podařilo, ale do budoucna čeká vedení fakulty další společná spolupráce s naším akademickým senátem, poněvadž hodně projektů bude ve fázi udržitelnosti a my bychom měli zvažovat možnost vytvořit pro řešitelské týmy tzv. “dočasný dopadový polštář”, pro případ, že by se jim přestalo dařit. Protože kdyby hrozilo, že se tým rozpadne, vystavujeme se možnosti sankcionování. A teď je zapotřebí tuhle myšlenku prodiskutovat, vyladit a rozhodnout se, do jaké míry se nám vyplatí ji podporovat.

Co Vám napomohlo při výběru proděkanů? Měl jste problém s výběrem vhodných kandidátů a spolupracovali Vaši budoucí členové týmu na tvorbě Vašeho programového prohlášení?

Ne, problém s výběrem jsem neměl.  Nechal jsem vedení fakulty tak jak je, jen s malou nutnou obměnou, protože nám pan děkan Doupovec odchází pracovat na rektorát. S kolegy proděkany tvoříme zkušený a zaběhnutý tým a pro mě je cenné poznání i v tom, jaké mají lidské vlastnosti. Jak známo, vnější prostředí je velmi nestabilní, takže nechci dělat pokusy s dalšími lidmi, protože než se zaučí, uplyne jistá doba (i jeden akademický rok) a úkoly kladené na chod fakulty se musí řešit neodkladně a co nejlépe. Pochopitelně mí kolegové samozřejmě s přípravou programového prohlášení pomohli svými znalostmi a zkušenostmi.

Jak byste popsal ideálního kandidáta na pozici děkana FSI?

Ideálem je inteligentní, dynamický, uvážlivý člověk s širším rozhledem než je technika, s přesahem do zahraničních zkušeností, s dobrým vztahem k potřebám vzdělávání studentů, člověk s pochopením pro tvůrčí činnost. Myslím, že takový člověk zemřel v roce 1325. To říkám samozřejmě s nadsázkou. Měl by mít i schopnost naslouchat i jiným názorům lidí okolo něj, se schopností jejich racionální analýzy. Jsem si jist, že by taková osobnost měla přát i jistému humanitnímu pohledu na náš společný svět okolo nás.

Rozhovory s dalšími kandidáty naleznete pod odkazy níže:

doc. Ing. Jaroslav Katolický a prof. RNDr. Michal Kotoul, DrSc.

 


OP VK Budoucnost technických oborů, reg. č. CZ.1.07/2.4.00/17.0032
Tento projekt je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky.