Zajímá tě, co se děje na fakultě?
Chceš víc, než jen proplouvat studiem?
Chceš konečně pořádně poznat město, ve kterém studuješ?
Co třeba vyzkoušet nějakou zajímavou stáž ve firmě nebo studijní pobyt v zahraničí?
No upcoming event for this category

Kandidát na děkana prof. Michal Kotoul

 

 

kandidát na děkana FSI VUT v Brně

prof. RNDr. Michal Kotoul, DrSc.

prof. RNDr. Michal Kotoul, DrSc.

Začínal jako pracovník na ústavu fyziky materiálu na AV. Současně externě učil na Ústavu mechaniky těles FSI VUT v Brně. Na VUT v Brně působí od roku 1990 na tomto ústavu, který se později přejmenoval na Ústav mechaniky těles, mechatroniky a biomechaniky, nyní jako profesor. V současné době je také prorektorem pro tvůrčí rozvoj.
Je řešitelem několika projektů GAČR základního orientovaného výzkumu kompozitních materiálů a jejich mechanických a lomových vlastností.
Je rodákem z Řečkovic, má dvě dcery, mezi jeho záliby patří sjezdové lyžování a kolo. Jeho vysněná dětská profese byla stát se jaderným fyzikem :) (vliv vzdálenějšího strýce). Na prostředí Masarykovy univerzity, kde studoval fyziku pevné fáze, vzpomíná jako na konzervativní, kde každý hrál dost za sebe. 

 

Kdybyste měl ze svého programového prohlášení vybrat jeden až dva body, z Vašeho pohledu nejdůležitější, které by to byly?

Mohl bych je rozdělit na dvě základní části – vzdělávací činnost ve vztahu ke studentům a výzkum. Výzkum na VUT v Brně je dnes podporován institucionálně (za RIV body), účelovou podporou a částečně smluvním výzkumem. Institucionální podpora přichází se zpožděním 2 roků za dosažené body. FSI se na zisku VUT za body RIV podílí téměř 1/3. Na fakultu přijde jen 46% z podílu na institucionální podpoře. Rád bych, abychom dostali z institucionální podpory na fakultu více peněz než dosud. To je kardinální věc, která má dopad na podporu NeTME a lidských zdrojů. Doktorandi by měli být bráni jako mladí kolegové, stejně jako tomu je ve světě. A podle toho by s nimi mělo být zacházeno a měli by tak být placeni. Mrháme talentem, protože nemáme peníze, abychom jim mohli přilepšit. Samozřejmě to není to pro každého, ale dokážu si představit vytvořit z těch peněz např. fond na podporu talentovaných doktorandů, ocenit top 10 apod. V oblasti vzdělávání je řada problémů, které mají stejnou prioritu. Tady se spoléhám na novou tvář Janu Hoderovou. Je velice aktivní, má blízký vztah ke studentům, sama poslala nějaké náměty. Rád bych to probral s ní.


Jaký bude Váš první krok ve funkci děkana?

V době nástupu děkana se bude rozbíhat program NeTME+. Bude třeba zajistit naprostou transparentnost, co se týká zajištění financování i plnění indikátorů ze strany zúčastněných ústavů. To je otázka politicko-ekonomická. Co se týče odborné části, považuji za nutné se podrobně seznámit s ekonomicko-správním systémem na fakultě. V návaznosti na programové prohlášení příštího rektora zanalyzovat procesy a jejich efektivitu. Zda by se některá agenda nedala předat na rektorát a obráceně.


Co se týká studentů, tak je potřeba zajistit jejich informovanost o tom, co se na fakultě vlastně děje a co se jich přímo dotýká. V informačním systému Studis by se měly objevovat informace, které by studenti měli vědět, ale tak, abychom je nezahltili. A víc je vyzývat ke zpětné vazbě, abychom rychle věděli, co změnit a kvalita stoupla. Inspirací je mi systém hodnocení výuky z univerzity v Lundu.


Jistě máte bohaté zkušenosti ze zahraničí. Mohl byste uvést příklad nějaké dobré praxe, kterou byste chtěl aplikovat u nás na fakultě a proč?

První rozdíl, který člověk zaregistruje, když přijde na nějakou renomovanou zahraniční univerzitu je, že se tam vyskytuje pestrá směs studentů z různých částí Evropy i světa. To u nás nebude do té doby, dokud nezavedeme všechny programy v angličtině. Navštěvovali by je i čeští studenti, ale muselo by se to ošetřit tak, aby za ně neplatili školné. Tímto způsobem sem dostat internacionalizaci a fakultu více propojit se světem. Vyplatí se nám to i ve výzkumu, poněvadž tu zůstanou nějací talentovaní mladí lidi.


Když se dnes podíváte po fakultě, studenti se choulí na chodbě, je tam jen pár možností, kam si můžou sednout. Chápu, teď vše komplikuje A1. Ale umím si představit, že by v jednom patře A1 vznikl prostor pro studenty, jakoby knihovna. Taktéž levné úpravy venku. A nebylo by špatné zvýšit počet děvčat na FSI. Profesorka ze zahraničí vždycky koulí očima: „Vždyť tady nejsou žádná děvčata.“


Stejně jako vaši protikandidáti zmiňujete ve svém prohlášení zavádění projektových forem výuky. Mohl byste uvést nějaký konkrétní příklad, jak by daná výuka probíhala?

Příklady najdeme např. na leteckém ústavu. Prof. Píštěk, který přišel z praxe, tam zavedl způsob práce studentů na poměrně velkých projektech. Studenti jsou zapojeni do skupin, kde každý zná část, kterou má dělat. Musí spolu vycházet a komunikovat. Mnohdy se taky radí. Samozřejmě je nutný způsob kontroly a vyhodnocování. Týmová práce je ideální, studenty by to i víc bavilo. Také ve vědě se pracuje týmově. Projekt musí být jasný. Musí věřit, že to, co dělají, je smysluplné. Zavádět násilím celoplošně to nejde. Jedná se primárně o věc ředitelů. Je docela možné, že ne všude to půjde. Ale tam, kde to je možné, tomu vytvořit podmínky. Ušetřil by se čas vyučujících na jiné věci. Studenti by pracovali samostatně.


Jak konkrétně máte v plánu podporovat možnosti studentů vycestovat na studia do zahraničí? 

Studenti nevyužívají Erasmus tak, jak by měli. Vysvětluji si to dvěma možnými důvody. Buď nedostávají tolik peněz, kolik by měli a musí vložit vlastní, nebo se jim tam nechce kvůli jazykovým důvodům nebo nějakým jiným. To by chtělo podrobněji zanalyzovat. Jestliže je to ta druhá příčina, neochota, pak je třeba studenty motivovat. Jestliže je to ta první -finanční prostředky teď nejsem schopen posoudit, ale myslím, že jich tam moc není-, jde o problém, který se v současné době nedá z úrovně fakulty obecně řešit. Byl bych strašně rad, kdyby jich vyjíždělo co nejvíc, ale kdyby taky reciprocitně co nejvíc studentů jezdilo k nám. Aby se tady vytvořila víc mezinárodní komunita. S uznáváním kreditu je problém byrokratický na naší straně, nejspíš pak na úrovni rektorátu. Když se univerzita nachází v mezinárodních žebříčcích před námi, nemá smysl uvažovat o tom, že bychom předmět neuznali. 


Které z věcí nebo pravidel zavedených některým z vašich předchůdců děkanů hodnotíte nejvíce kladně a podpořil byste ji, popřípadě se zasadil o její další rozvoj?

Jednoznačně kladně hodnotím posledního děkana. Jeho velkým přínosem je, že na fakultě udržel akademický étos. Ten tam prostě je, je tam prostředí, které by mělo být na vysoké škole. Další přínos vychází z porovnání fakult z hlediska ekonomiky. FSI z něj vychází jednoznačně nejlíp. Na to, v jak složitých podmínkách působil, zanechal Doupovec výraznou stopu v současné podobě fakulty. FSI vychází z mediálního hodnocení a žebříčků mezi všemi strojními fakultami jako nejlepší.


Nelíbí se mi, což ale opravdu nemohu dávat za vinu děkanovi, že se za posledních sedm let na VUT investovaly obrovské prostředky do výstavby budov a naše fakulta byla dlouho opomíjena. Je proti ostatním chudinkou, strádá. Když se podíváte po areálu, není to moc veselý pohled. Dlouho jsme byli opomíjeni, pak to nakonec dopadlo tak, jak to dopadlo s A1. To je mi líto.


Co Vám napomohlo při výběru proděkanů? Měl jste problém s výběrem vhodných kandidátů a spolupracovali Vaši budoucí členové týmu na tvorbě Vašeho programového prohlášení?

Měl jsem velký problém s jejich výběrem. Oslovoval jsem hodně lidí, ale řada jich odmítla. Spousta lidí, kterých si vážím, a dělali by to dobře, je příliš zatížena projekty atd. Výběr je tedy kombinace kontinuity, nových tváří a genderového zastoupení. Byl jsem hrozně rád, že se mi tam podařilo získat ženu. Jana Hoderová je velice příjemný člověk. Kontinuitu jsem viděl v doc. Knoflíčkovi, který by měl na starosti studijní záležitosti a dostane ještě průmysl, a prof. Buršovi, který není proděkanem zas tak dlouho, ale viděl jsem, že tu práci dělá poctivě a věnuje se tomu.


Dlouho jsem se rozhodoval, jestli mám kandidovat. Proto byl čas na programové prohlášení poměrně krátký. Spousty informací mám jako prorektor, vím, jak to funguje na jiných školách. Čerpal jsem z dřívějších prohlášení, vycházel jsem taky samozřejmě z prohlášení rektora. Programové prohlášení k připomínkám jsem neměl čas proděkanům dát. Jediný, kdo mi posílal náměty, byla Jana Hoderová.


Jak byste popsal ideálního kandidáta na pozici děkana FSI?

Ideální kandidát snad ani neexistuje… Měl by být dostatečnou autoritou, přitom toho nedosahovat metodami manažerskými, které jsou typické pro firmy. Pedagogická a vědecká práce se nedá nařídit.


Zachovat si autoritu, aby si některé své představy prosadil. Současně pokorný, aby si nemyslel, že všemu rozumí nejlépe. Klidně si nechat poradit od kohokoli, názor vyslechnout, nemít problém s tím, že někdo je chytřejší než on a že to nezvládne. S tím já problém nemám, já si rád nechávám radit od lidí. Takových lidí je na fakultě dost, ale ne všichni jsou to ochotni dělat, vím o několika, co by byli dobří děkani, ale mají tolik projektů, že na děkanování prostě nemají chuť a čas.

Rozhovory s dalšími kandidáty naleznete pod odkazy níže:

doc. Ing. Jaroslav Katolický a prof. Ing. RNDr. Tomáš Březina, CSc.


OP VK Budoucnost technických oborů, reg. č. CZ.1.07/2.4.00/17.0032
Tento projekt je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky.