Zajímá tě, co se děje na fakultě?
Chceš víc, než jen proplouvat studiem?
Chceš konečně pořádně poznat město, ve kterém studuješ?
Co třeba vyzkoušet nějakou zajímavou stáž ve firmě nebo studijní pobyt v zahraničí?
No upcoming event for this category

prof. Petr Štěpánek: Co dělá univerzitu? Přece lidé!

 

 prof. Petr Štěpánek, zvolený kandidát na rektora VUT v Brně

Rozhovor se zvoleným kandidátem na budoucího rektora VUT jsme začali shrnutím jeho působení na Fakultě stavební, kde byl v letech 2003 – 2010 děkanem.

Co se nám podařilo, bylo zavézt ekonomický systém odměňování pracovníků, který měl významně motivační charakter a s jistými obměnami funguje dodnes. Povedlo se nám zavézt velmi kvalitní spolupráci s firmami z praxe. Založili jsme nejprve tzv. Průmyslovou radu a potom jsme s významnými podniky vytvořili unikátní projekt, který spočíval ve výuce na zakázku. Firmy, do nichž v té době odcházeli naši absolventi, si stěžovaly na to, že jsou naši studenti vybaveni výborně teoreticky, ale méně už v oblasti soft skills a ani jejich jazykové kompetence nejsou dobré. Některé z nich by je byly bývaly rády nasadily rovnou do zahraničí, to ale vůbec nebylo možné. Ročně programem prošlo zhruba 50 studentů. Zapojené firmy si spolupráci pochvalovaly, a studenty, kteří programem prošli, po absolvování studia rovnou zaměstnávaly. Jejich přechod do pracovního procesu byl velmi rychlý a příjemný pro obě strany, neboť se dopředu znaly a věděly, co od sebe mohou čekat. V případě zapojených studentů jsme sledovali jejich další kariérní postup a v současné době jsou z nich v daných firmách střední nebo vyšší řídící kádry. Čili jejich uplatnitelnost byla skvělá.

Jaké kompetence by tedy měl mít absolvent technicky zaměřené VŠ?

Mám takovou ideu, že stavař, strojař nebo elektrikář by neměl být jenom odborníkem ve své oblasti studia, ale mohl by být vzdělaný také v jiných oblastech. Pokud ho například zajímá historie umění, dějiny architektury nebo cokoliv jiného, měl by mít možnost se v této oblasti také na univerzitě vzdělat. Jednoduše řečeno by část předmětů měla být mimo sféru profesního vzdělávání v rámci dané odbornosti. V zahraničí je toto naprosto běžné a rád bych výuku na VUT posunul nejen ve směru k mezinárodním standardům, ale také k multioborovosti.

Je ještě něco dalšího, co se vám na zahraničních univerzitách líbí a chtěl byste to aplikovat na VUT?

Já pocházím z fakulty, která je velká a má velké množství studentů. Dlouhodobě vnímám problém ve vztahu mezi pedagogy a studenty, který je relativně velmi anonymní. Pokud to srovnám např. s Brazílií, Portugalskem, Anglií nebo Technickou univerzitou ve Vídni, mám pocit, že tam jsou tyto vztahy daleko otevřenější a kolegiálnější. Prostě se tam navzájem znají. U nás máme nastaveno financování vysokých škol tak, že fakulta potřebuje velké množství studentů, aby byla schopna zajistit svůj provoz. Potom se vytrácí osobní kontakty a vazby mezi pedagogy a studenty, vše se ztrácí v anonymitě.

Na univerzitách v zahraničí a dnes už také na některých v ČR je běžný institut tzv. Kariérních center. Plánujete něco podobného založit také na VUT? Případně na jaké úrovni (fakulta, univerzita).

Mám pocit, resp. jistotu, že za profesní vzdělávání odpovídá daná součást, čili fakulta. Jinými slovy by těžiště podobných aktivit mělo ležet na úrovni fakulty. Na druhou stranu je potřeba si uvědomit jednu věc. Některé obory a činnosti jsou multidisciplinární a univerzita by měla všechno nějakým rozumným způsobem zastřešovat a koordinovat. Dále také vnímám rozdíl v tom, jak jednat s konkrétními partnery z průmyslu. Existují různě velké firmy s různou působností a s každou z nich je třeba jednat na jiné úrovni; něco je úlohou ústavů, něco fakult a něco by měl zastřešovat rektorát. Toto je také třeba zohlednit.

Ve svém programovém prohlášení uvádíte, že byste rád zapojil studenty do chodu univerzity, konkrétně v oblasti správy zařízení, organizování aktivit apod. Co si pod tím představit?

Dvě věci. Když jsem byl kdysi v Německu na univerzitě v Karlsruhe, studenti zde týden „řídili univerzitu“. Společensky, samozřejmě. Ten týden nechodili do přednášek a v takto uvolněném čase uspořádali několik velkých společenských akcí. Vše zajišťovali sami a za vše potom nesli odpovědnost. Ve vztahu k rozvoji soft-skills kompetencí je to výborné řešení, které může velmi dobře fungovat.

Druhá skupina činností je charakterem spíše administrativně-správní. Na škole máme relativně velké množství prací, které by naši studenti bez problémů mohli vykonávat - mám na mysli honorovaných. Patří sem například některé činnosti SKM nebo činnosti spojené s administrací projektů a organizací laboratorních pracovišť. Nám může být jedno, jestli brigádníka seženeme přes nějakou agenturu, nebo zaměstnáme vlastního studenta. Lepší než nekvalifikovaná subdodávka zvenku je podle mne kvalifikovaný student, který se u toho něco naučí. Čili zde vidím prostor pro spolupráci se studenty nejen v přípravě společenských a kulturních akcí, ale také v zaměstnávání studentů všude tam, kde to bude možné.

Jaká by měla být univerzita?

Univerzita by měla vychovávat, to je její prvotní poslání. Měli bychom se tedy zaměřit na to, aby naši studenti byli dobří a nacházeli rozumná zaměstnání v kvalitních firmách. Ideálně bychom měli uzpůsobit náš systém vzdělávání tak, abychom byli schopni vypouštět do světa absolventy, kteří nebudou jenom odborníci, ale budou také lidé kulturní a všeobecně vzdělaní. Zajištění multioborovosti vzdělání tak, jak jsem o ní mluvil, ale může být poněkud bolavé pro fakulty. Může mít dopad na redistribuci příspěvku na studenta z MŠMT mezi všechny, kdo se budou podílet na jeho výchově. Podle mého názoru je důležité zkusit ekonomicku pedagogického provozu tak, abychom se přiblížili standardům na západě. U nás jsou mezi fakultami stále plůtky. A my bychom je měli snižovat, aby naši studenti vystudovali obor (fakultu), ale zároveň měli jakési širší zaměření, řekl bych aby vzdělání bylo komplexnější. Právě meziobor je to, co se dnes cenní, a my jej můžeme poměrně kvalitně prodávat navenek - ve výzkumu, spolupráci s praxí apod.

Ano, i z Vašeho programového prohlášení je patrné, že byste rád více propojil jednotlivé části VUT a vylepšil vzájemnou komunikaci. Jak byste to chtěl udělat?

Je to tak, toto téma je pro mě klíčové. My všichni totiž máme tričko VUT. V současné době ale spíše akcentujeme ta trička fakultní. Systémově bychom měli hledat cesty k tomu, jak pracovat na naší společné existenci co nejvíce efektivně a bez velkých administrativních nákladů. Obecně zastávám názor, že když mi nejde nastartovat auto, tak se podívám do motoru a nebudu měnit pneumatiky. Jinými slovy: všechno, co funguje a co nepovažujeme za brzdu v dalším rozvoji, by mělo zůstat zachováno. Bylo by pozitivní, kdyby se to povedlo, ale to jsou mé sny a představy. Nebude to jednoduché, neboť jakákoliv změna obecně vzbuzuje v lidech nechuť. Většina z nás nechápe, proč se máme ve svém věku učit něco nového, když to doposud nějak šlo. Já si také uvědomuji, že ne všechno je možné. Ale i na tyto skutečnosti je třeba se dívat pozitivně – řekněme si, že to nejde, ale analyzujme, z jakých důvodů. Nic konkrétnějšího Vám k tomu v tuto chvíli nemohu říct. Nicméně chci na toto téma rozvinout širokou diskusi.

Proč jste šel studovat technickou vysokou školu?

V naší rodině byl můj děd stavebním inženýrem a tvořil stavby. Můj otec mě potom v dětství „obtěžoval“ tím, že mi při každé cestě říkával: „Koukni - tohle jsem postavil a támhleto jsem postavil…“ A nakonec mě to bavilo, s matematikou jsem nikdy neměl problémy a líbilo se mi, že stavařina je jistým způsobem velmi logická disciplína. Navíc mi škola poskytovala dostatek času na to, abych se mohl věnovat sportu. V mladém věku jsem rád hrával tenis a občas byly i nějaké malé výsledky v těch regionálních a malých celostátních soutěžích. Bavilo mě to a sportem jsem žil prakticky celou dobu studia.

Kdyby Vám v době Vašeho studia někdo řekl, že budete zvoleným kandidátem na rektora VUT v Brně, co byste si byl pomyslel?

Kdyby mi někdo řekl, že skončím takto, to je z kategorie… Nikdy v životě jsem si nepředstavoval, že skončím tak, jak skončím. Dokonce původně jsem chtěl jít na stavbu - chtěl jsem dělat zakládání a geotechniku a skončil jsem na katedře stavební mechaniky, což je katedra teoretická, ke stavbě podle mínění studentů někdy hodně odtažitá. Pak jsem si vystudoval matematiku a ještě později jsem začal dělat beton. Nikdy jsem si nemyslel, že budu učitelem. Natož pak že budu zapojen do managementu nějaké univerzity a budu se snažit kultivovat sebe a univerzitu pokud možno taky. V každém případě nejsem nespokojen. Když se člověk dívá kolem sebe a vidí celou řadu svých studentů, doktorandů a potažmo dneska už kolegů v práci, tak je to velmi příjemné. Když vidím, že ti šikovní jsou tu nakonec i úspěšní, tak to není špatnej pocit. Navíc se s těmi lidmi člověk stýká a možná nestačí tak rychle stárnout, než kdyby se pohyboval ve své věkové skupině… Blbne prostě pomaleji (smích).


OP VK Budoucnost technických oborů, reg. č. CZ.1.07/2.4.00/17.0032
Tento projekt je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky.